S holkama z Klášterce jsme se rozhodly, že v úterý zajdeme do Marvelu a zahrajeme si kulečník nebo něco podobnýho. Na kulečník sice nedošlo, jelikož když jsme tam už seděly, tak nás napadl nápad, že bychom mohly prošmejdit co možná nejvíc barů a hospod v Žamberku a v každým si něco dát. Takže asi po půl hodině v Marvelu (mám 4 nový míchatka!!! :-D) jsme zabrousily do Tipáče, dál jsme šli na Babetu, pak zpět nahoru tentokrát k Vietnamcům a nakonec jsme skončily u Vavřičku, kde hned jak jsme si sedly, k nám přišel jeden pán(řekla bych místní štamgasta) a přisedl si k nám.
Rozhovor, který potom probíhal, vypadal asi takto:
ON: "Klidně si povídejte dál, já jenom poslouchám"
Helča: "Prosím vás pane, mohl byste si odsednout?"
ON: "Ty malej belíčku, si můžu dělat co chci!"
H: "Ale ono to není vůbec příjemný, víte?"
ON: "Ty mi nebudeš nic říkat! Já jenom koukám a poslouchám!"
H: "Jdeme si odsednout?"
My: "Jo!"
A pak už byl klid :o)
A když jsme si u Vavřičku daly pivo, kofolu,chipsy, korbáčky a především velmi chutný nakládaný hermelín :-D, tak Dášu napadlo, že bychom mohli jet úplně někam jinam... Někam dál... (Měla totiž s sebou auto :-)) Tak jsme vyšly ven a Dáša prohrásila jednu věc, která ovlivinila zbytek večera. "Pojedeme směrem na Rokytnici a najdeme ten tábor na Panským poli, jak ho kluci z Klášterce jeli přepadávat!" Jak řekla, tak se stalo. Jely jsme.
Ale ona byla už hodně velká tma (bylo +- půl 12, když jsme směřovaly ku Rokytnici.
Jenže my jsme jaksi přesně nevěděli, kde ten tábor je... A tak nějak podle instinktu jsme zahly na nějakou polňačku, zaparkovaly auto a že půjdeme dál pěšky. Jenže v tuto noční hodinu jak je známo je veliká tma.. A včera to platilo dvojnásob, jelikož ještě bylo oblačno, takže nebylo vidět ani na krok. Neměly jsme ani baterku(kdo by totiž čekal, že pojedeme hledat tábor. Já rozhodně ne). A tak nám musel postačit jenom mobil. Byla zima, tma, foukal vítr a my jsme šli po nějaký cestě úplně do neznáma. Po chvíli jsme usoudily, že to nebude ta správná cesta, tak jsme se vrátily zpět do auta a že zkusíme radši ještě jinou cestu. Ono i najít auto v takové tmě není nejjednodušší... Naštěstí jsme ale naše vozidlo našly a mohly pokračovat dál.
Dostaly jsme se na silnici a asi po pár metrech jsem viděla odbočku, která mi byla povědomá a která by tam mohla vést(to mi napovídal můj instinkt). Tak jsme tam vjely a když už cesta nebyla hezká a Dáša si nechtěla udělat něco s autem, tak opět nastal výsadek. Tentokrát ale šla Dáša sama se Zuzkou a já s Helčou jsme hlídaly auto... Spekulovaly jsme, co by se stalo kdyby... Noo jelikož byl docela silný vítr a na obloze byly mraky a mezi nimi prosvítal sem tam měsíc, tak to byla scéna úplně do hororu... Ale v tý chvíli jsem radši o tom moc nepřemejšlela... Ale pak nás v úvahách vylekaly právě Dáša se Zuzkou, který začaly mlátit do auta a kdoví co ještě... Já jsem se teda lekla :-D.
No a to je konec dobrodrůža. Tábor jsme nenašly, ale alespoň jsme se pěkně pobavily... Budu na to ještě asi dloouho vzpomínat :-D
já bych zase někdy udělala nějkou výpravu:-D Nevím jak vás, ale mě nadchla.. myslím, že kdyby na nás vyskočilo z pole ňáký prase nebo tak, tak mám trošku jinačí názor, ale ani prase, ani duch, ani nic podobný třeba behlavýho se nekonalo... tak bych to zkusila znovu:-D Jen nevím co bysme hledaly:-D