(7.3.2007)
Tentokráte to měla být megaakce a myslím, že také byla. Jednalo se o návštěvu bowlingu, kam jsme vzali naše salvadorské kamarády Fabricia a Davida. Nejprve jsem si myslela, že s námi půjde i pan Martinec, ale ten tam nakonec nebyl, takže jsme zbyli já, Lucka, Markét a samozřejmě i David s Fabriciem. Nakonec se ukázalo, že to bylo daleko lepší, než kdyby tam s námi byl i náš pan učitel. Naše konverzace vypadala tak, že jsme se snažili mluvit španělsky a když jsme byli v úzkých, tak jsme si pomohli angličtinou, a dokonce i češtinou!!! To byste nevěřili, kolik umí českých slovíček. Zvláště David, který má opravdu velkou snahu se nějaká ta česká slovíčka naučit:-)). Také se je snažil hned uplatnit, takže taková proslulá věta, kterou říkal byla: "Je mi to naprosto jedno", nebo když se mu nepodařil hod: "Mě to se*e". Ano, i sprostá slovíčka umí… Kdo je to vůbec učí??? No my samozřejmě neee:-)).
Po hodině bowlingu jsme si řekli, že by bylo dobré si třeba zahrát kulečník. David je prý "very good player", říkal Fabricio. Taky že byl=). Rozdělili jsme se do dvou týmů. Já byla s Fabriciem a David byl s Markét a s Luckou:-)). Nejdříve jsem si říkala, že nás asi tým Davida rozdrtí, ale nakonec se ukázalo, že ani ne… Dokonce jsme i dvě hry vyhráli, sice se štěstím, ale vyhráli!!!:-)). Dohromady jsme u kulečníku strávili asi 2 hodiny a potom Markét prohlásila, že má hlad. A tak že půjdeme do pizzerky.
Mezitím ještě přišel pan Martinec a ptal se, jak dlouho s nimi ještě vydržíme, jestli třeba až do devíti. Což mě nejdříve trochu zaskočilo, jelikož jsme příští den měli psát z dějepisu, ale nakonec jsme souhlasně přikývli, že klidně do devíti s nimi zůstaneme… Hasta la vista Dějepise!!!=)
A teď už zpět k pizzerce. Jelikož nás bylo přeci jen docela velký počet, doufali jsme, že bude volný veliký stůl. Bohužel nám štěstí nepřálo, a tak jsme hned hledali další řešení. Co takhle srazit dva stoly? Samozřejmě zamítnuto zdejší obsluhou:-/. Dokonce jsme chtěli najít i jinou restauraci, jenže jsme usoudili, že pizzerka je nejlepší… Nakonec jsme si sedli k jednomu stolu a přidali si k němu židle… I když samozřejmě na nás opět obsluha nevěřícně koukala, ale naštěstí jsme měli s sebou španělsky mluvící doprovod, takže nějaké velké námitky nebyly:-)).
Poseděli jsme tam až do 9 a pak jsme usoudili, že bychom asi měli už jít. I když musím říct, že se mi zas až tak moc nechtělo. Protože to bylo úplně bezvadný!!! Komu se poštěstí strávit večer s takovými super lidmi ze Salvadoru? Naštěstí si myslím, že to nebyl poslední večer strávený s nimi. Už teď si píšeme maily a domlouváme další akci. Nejbližší je zatím v úterý, kde budeme hrát v parku fotbal:-))
(photo by Lucka - teda byl to její foťák.... )


.. musím potvrdit, že to byl fakt dobrej večer.. ani mi z té radosti nevadilo, že další den asi schytám nějakou tu pětku:) a to je co říct - normálně mi to fakt vadí:)
a Téro.. máme rok 2007:)